Na světě je celkem 11 prestižních kouzelnických škol s dlouhou tradicí (nepočítáme menší školy nebo instituce s méně přísnými pravidly, které se v průběhu let objevují a zase mizí). Všechny jsou registrovány u Mezinárodního sdružení čarodějů a my jsme pro vás ve spolupráci s Kanceláří pro vzdělávání zajistili studijní místa v 7 z nich. Teď už si stačí jen vybrat – a právě s tím pomůže náš rozřazovací kvíz.
Pokud nám na konci kvízu necháte svoji e-mailovou adresu, zařadíte se do soutěže o 3 výtisky knihy Harry Potter and the Cursed Child - Parts One & Two (v angličtině). Soutěž končí 31. července, do tří dnů vybereme výherce. Úplná pravidla soutěže
Velká severoamerická škola čar a kouzel vznikla v 17. století, založila ji irská čarodějka Isolt, potomek slavné čarodějky Morrigan a Salazara Zmijozela, a její mudlovský manžel James. Stojí na hoře Mount Greylock a před zraky nečarů (tak se v Americe říká mudlům) ji skrývá řada mocných kouzel, která se občas projevují jako věnec mlhy na vrcholku hory.
Jak se dalo očekávat od školy, kterou zčásti založil nečar, Koločary si získaly reputaci jako jedna z těch nejdemokratičtějších a nejméně elitářských škol na celém širém kouzelnickém světě.
Mramorové sochy Isolt a Jamese lemují hlavní vchod do Koločarského zámku. Dveře se otevírají do kruhové místnosti, kterou zdobí čtyři obrovské dřevěné rytiny, které zastupují školní koleje: rohatý had Rohad, panter Wampus, Pták Bouřňák a Puskřet.
Zatímco zbytek školy přihlíží z balkonu, noví studenti vstupují do kruhové vstupní haly. Seřadí se podél zdí a jeden po druhém jsou vyvoláváni, aby se postavili na symbol gordického uzlu, který je umístěný uprostřed kamenné podlahy. V hrobovém tichu pak celá škola čeká, jak očarované rytiny zareagují. Pokud chce studenta Rohad, drahokam zasazený do jeho čela se rozzáří. Pokud chce studenta Wampus, zařve. Bouřňák ukazuje svůj zájem tím, že zamává křídly, a Puskřet zvedne do vzduchu svoji šipku.
Pokud se více než jedna rytina přihlásí o jednoho studenta, zůstává výběr na něm. Opravdu zřídkakdy – asi tak jednou za deset let – je studentovi nabídnuto místo ve všech čtyřech kolejích. Serafina Picqueryová, prezidentka MACUSA v letech 1920-1928, byla jedinou takto poctěnou čarodějkou své generace a vybrala si Rohada.
Někdy se o koločarských kolejích říká, že reprezentují celého kouzelníka či čarodějku: mysl je zastupována Rohadem, tělo Wampusem, srdce Puskřetem a duše Bouřňákem. Jiní říkají, že Rohad má v oblibě učence, Wampus válečníky, Puskřet léčitele a Bouřňák dobrodruhy.
Poté, co jsou studenti rozřazeni do jednotlivých kolejí, jsou zavedeni do velké místnosti, kde si vyberou (nebo jim jsou vybrány) hůlky. Školní uniformy jsou v Koločarách modré a brusinkově červené. Tyto barvy ctí Isolt a Jamese: modrá proto, že byla Isoltinou oblíbenou barvou a protože si jako malá přála chodit do Havraspáru, a brusinková kvůli Jamesově lásce k brusinkovému koláči. Všechny koločarské studentské uniformy se zapínají na zlatý gordický uzel, což je památka na brož, která patřila Isoltině matce.
Kruvalský institut měl jeden čas tu nejtemnější pověst ze všech jedenácti kouzelnických škol, ačkoli nebyla nikdy zcela zasloužená. Je pravda, že byl Kruval, ze kterého vzešlo mnoho opravdu skvělých čarodějek a kouzelníků, dvakrát během své historie pod nadvládou kouzelníka pochybné loajality nebo se zlými úmysly a že má jednoho opravdu neslavného absolventa.
První z těchto nešťastných mužů, Harfang Muntrer, převzal vládu nad školou krátce po záhadné smrti její zakladatelky, velké bulharské čarodějky Neridy Vulachanovové. Munter vybudoval Kruvalu jméno na poli soubojů a veškerých forem bojové magie, obojí zůstává podstatnou a ohromující součástí učebního plánu až dodnes. Druhé temné období Kruvalu přišlo s ředitelským působením Igora Karkarova, bývalého Smrtijeda, který ze svého postu utekl v okamžiku, kdy se Lord Voldemort vrátil k moci, protože se bál jeho pomsty. Karkarov byl bezcharakterní a egoistický muž, který se zasazoval o kulturu hrůzy a zastrašování mezi studenty a mnozí rodiče své děti ze školy odvedli, když stál v jejím čele.
Bývalým studentem, který poškodil pověst Kruvalu více než kdokoli jiný, je Gellert Grindelwald, jeden z nejnebezpečnějších kouzelníků 20. století. V posledních letech Kruval prošel jakousi renesancí a vzešli z něj takové mezinárodní osobnosti jako famfrpálová hvězda Viktor Krum.
Ačkoli se věří, že se nachází někde daleko na severu Evropy, jsou v Kruvalu ze všech škol nejvíc tajnůstkářští ohledně polohy školy, takže si nikdo nemůže být úplně jistý. Návštěvníci, kteří se musí podrobit paměťovým kouzlům, aby bylo z jejich hlavy vygumováno, jak se do školy dostali, mluví o rozsáhlých, daleko se rozprostírajících pozemcích s mnoha úchvatnými výhledy. Jeden z nich je i na velkou tmavou přízračnou loď, která je ukotvená na horském jezeře za školou a ze které se studenti v létě mohou potápět.
Předpokládá se, že Krásnohůlská akademie magie leží někde v Pyrenejích, protože její návštěvníci mluví o dechberoucí kráse zámku obklopeném upravenými zahradami a trávníky, které jsou z horského terénu vydobyty magií. V Krásnohůlkách je převaha francouzských studentů, ačkoli ti ze Španělska, Portugalska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie školu také navštěvují v hojném počtu (jak Krásnohůlky, tak Kruval mají mnohem větší studentskou základnu než Bradavice). Říká se, že okouzlující zámek a pozemky této prestižní školy byly částečně financovány alchymistickým zlatem, protože Nicolas a Perenella Flamelovi se v mládí potkali právě v Krásnohůlkách a je po nich pojmenována překrásná fontána uprostřed školního parku, která má podle všeho léčivé a zkrášlující účinky.
Krásnohůlky vždy byly s Bradavicemi v srdečném vztahu, ačkoli zde probíhá zdravá rivalita během mezinárodních soutěží, jako je Turnaj tří kouzelnických škol, kde mají Krásnohůlky 62 výher a Bradavice 63.
Kromě Flamelových patří mezi slavné absolventy Krásnohůlek také Vincent Duc de Trefle-Picques, který unikl jakobínskému teroru při Velké francouzské revoluci tím, že na svůj krk seslal utajovací kouzlo a předstíral, že jeho hlava již byla uťata, dále také Luc Millefeuille, nechvalně proslulý pekař a travič mudlů, a Fleur Delacourová, která bojovala ve světově známé bitvě o Bradavice a jíž byla udělena medaile za statečnost jak francouzským, tak britským Ministerstvem kouzel. Ředitelka Olympa Maxime je (navzdory jejím protestům) poloviční obryní, chytrou, elegantní a nepochybně úchvatnou.
Ačkoli se v Africe nachází řada menších kouzelnických škol (jak tyto školy najít zjistíte v prvním textu o kouzelnických školách), je tu jen jedna, která prošla časovým testem (přinejmenším tisíc let existence) a získala záviděníhodnou mezinárodní pověst: Uagadou. Největší ze všech kouzelnických škol přijímá studenty z celého obrovského kontinentu. Jediná adresa, která kdy byla uvedena, je „Měsíční hory“, návštěvníci mluví o ohromující budově vytesané do úbočí hory a zahalené mlhou, takže se někdy zdá, že zkrátka pluje vzduchem. Mnoho (a někteří říkají, že všechna) magie má kořeny v Africe a absolventi Uagadou jsou mimořádně zběhlí v astronomii, alchymii a přeměňování sebe samých.
Hůlka je evropský vynález – a ačkoli ho africké čarodějky a kouzelníci přijali jako užitečný nástroj během posledního století, mnoho kouzel se sesílá prostě jen ukázáním prstu nebo gestem ruky. To studentům Uagadou poskytuje neprůstřelný argument, když jsou obviněni z porušování Mezinárodního zákoníku o utajení („Jen jsem mávala, nikdy jsem nechtěla, aby mu upadla čelist!“). Na posledním Mezinárodním sympoziu zvěromágů přitáhl školní tým Uagadou velkou pozornost tisku, když jejich ukázka synchronizovaného přeměňování způsobila úplné pozdvižení. Mnoho starších a zkušenějších čarodějek a kouzelníků se cítilo ohroženo skupinkou čtrnáctiletých, kteří se jen tak dokázali proměnit ve slony a gepardy a k Mezinárodnímu sdružení kouzelníků byla vznesena oficiální stížnost Adrianem Tutleyem (zvěromág: pískomil). Do dlouhé řady slavných absolventů Uagadou patří Babajide Akingbade, který nastoupil po Albusi Brumbálovi do úřadu Nejhlavnějšího hlavouna Mezinárodního sdružení kouzelníků.
Studenti se dozvídají, že byli na Uagadou přijati, od snového posla, kterého posílá úřadující ředitel nebo ředitelka. Snový posel se objeví dětem, když spí, a nechá po sobě symbol, obvykle kámen s rytinou, který má dítě po probuzení v ruce. Žádná další škola tuto metodu výběru žáků neuplatňuje.
Do této prastaré japonské školy chodí nejméně studentů ze všech jedenácti velkých kouzelnických škol a přijímá žáky už od věku sedmi let (ačkoli nenastupují na internát před tím, než je jim jedenáct). Jakožto denní studenti jsou kouzelnické děti každý den převáženi tam a zpět do svých domovů na zádech hejna obřích buřňáčků. Zdobený a ohromující palác Mahoutokuro je vyrobený z lehoučce nažloutlého jadeitu a stojí na vrcholu „neobydleného“ (nebo to si alespoň myslí mudlové) vulkanického ostrova Minami Iwo Jima.
Studenti dostávají očarované hábity, jakmile dorazí na místo, které rostou spolu s nimi a mění barvu podle toho, jak narůstají vědomosti jeho nositele – začínají na bledě růžové barvě a stávají se (pokud student dosáhne nejlepších známek ze všech předmětů) zlatými. Pokud hábit zbělá, je to známka toho, že student zradil japonský kouzelnický kodex a přisvojil si nelegální praktiky (které v Evropě nazýváme černou magií) nebo porušil Mezinárodní zákoník o utajení. „Zbělat“ je obrovská potupa, která vyústí v okamžité vyloučení ze školy a soud na japonském Ministerstvu kouzel.
Dobrá pověst Mahoutokoro není založena jen na působivých, mimořádných akademických dovednostech, ale také na vynikající famfrpálové reputaci. Famrpál byl, jak říká legenda, Japoncům představen před staletími skupinou lehkomyslných bradavických studentů, kteří byli větrem odvanuti z vytyčené trasy, když se snažili obletět zeměkouli na naprosto nevyhovujících košťatech. Byli zachráněni skupinou zaměstnanců z Mahoutokoro, kteří pozorovali pohyby planet. Studenti zůstali ve škole jako hosté dostatečně dlouho na to, aby své japonské protějšky naučili základy hry, čehož až do konce života litovali. Každý člen japonského famfrpálového týmu, současných výherců Ligy mistrů (Toyohaští tenguové), připisuje své dovednosti velmi náročnému tréninku, který jim byl poskytnut na Mahoutkoro, kde cvičili nad hladinou někdy divokého moře během bouřky, kdy byli nuceni dávat pozor nejen na Potlouky, ale také na letadla z mudlovské základny sídlící poblíž.
Brazilská škola kouzel, která přijímá studenty z celé Jižní Ameriky, je ukrytá hluboko v deštném pralese. Úžasný zámek, kde se nachází, vypadá jako ruina, pokud se na něj dívají mudlovské oči (stejný trik funguje i v Bradavicích, názory na to, kdo si od koho nápad vypůjčil, se liší). Castelobruxo je impozantní čtvercová budova ze zlatého kamene, která je často přirovnávána ke svatyni. Jak budovu, tak i pozemky chrání Caipory, malé a chlupaté duchovní bytosti, které jsou extrémně zlomyslné a prohnané a objevují se pod pláštíkem noci, aby dohlížely na studenty a stvoření, která v pralese žijí. Bývala ředitelka Castelobruxo Benedita Dourado se jednou od srdce zasmála, když si jí ředitel Bradavic Armando Dippet na výměnném pobytu stěžoval na poltergeista Protivu. Její nabídka, že mu pošle do Zapovězeného lesa pár Caiporů, „aby viděl, co jsou opravdové problémy“, nebyla přijata.
Studenti z Castelobruxo nosí zářivě zelené hábity a jsou zvlášť pokročilí jak v Bylinkářství, tak v Magizoologii. Škola nabízí velmi populární výměnné pobyty pro evropské studenty*, kteří chtějí studovat kouzelnou flóru a faunu Jižní Ameriky. Z Castelobruxo pochází mnoho slavných absolventů včetně světově proslulého odborníka na lektvary Libaciuse Brutnáka (mimo jiné autor Přípravy lektvarů pro pokročilé, Asijské protijedy a Namíchej si fiestu v láhvi!) nebo João Coelha, kapitána po celém světě známého famfrpálového týmu Tarapotské vážky.
*Právě tohle byl ten nepovedený výlet, který si rodiče Billa Weasleyho nemohli dovolit, což způsobilo, že jeho zklamaný přítel na dopisování z Castelobruxo mu poslal poštou něco nepěkného.
Škola čar a kouzel v Bradavicích byla před více než tisíci lety založena čtyřmi největšími čarodějkami a čaroději té doby – Godrikem Nebelvírem, Helgou z Mrzimoru, Rowenou z Havraspáru a Salazarem Zmijozelem. Podle nich byly pojmenovány i čtyři koleje – Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Do kolejí studenty rozřazuje Moudrý klobouk, který se údajně nikdy nemýlí (nebo to alespoň za žádných okolností nepřizná). Heslem školy je „Draco dormiens nunquam titillandus“ (nikdy nelechtej spícího draka).
Škola stojí na skále nad jezerem někde ve Skotské vysočině. Mudlům se díky kouzlu jeví jako zřícenina a odrazuje je od toho, do ní vstoupit. Studenty do školy vybírá Brk přijetí a Kniha vpuštění, kteří studenta zapíší ve chvíli, kdy projeví mimořádné kouzelnické schopnosti. Pozvánku jim pak doručí některá ze školních sov po jejich 11. narozeninách. Studenti se do školy dostanou vlakem, který odjíždí 1. září z londýnského nádraží King's Cross vždy v 11 hodin z nástupiště 9 a 3/4.
Studenti v Bradavicích nosí černé hábity a doplňky v barvách svých kolejí. Proslulý je jejich famfrpálový program, vynikajících výsledků dosahují také v přeměňování a magizoologii. Velmi dobře si Bradavice vedou také v Turnaji tří kouzelnický škol, jejich největším rivalem jsou Krásnohůlky. V Bradavicích vystudoval a později působil jako ředitel i slavný Albus Brumbál. Mezi proslulé absolventy bohužel patří i Lord Voldemort.
Foto: CC Karen Roe
Foto: CC Jeff Krause
Foto: CC Peyton Eyre
Foto: CC allyhook